Stezka do Lužerad (Loužerad, Lužehrad) v pátek 3. července byla podmíněna hádáním indicií, které byly záchytným bodem při orientaci v mapě. Děti si ve dvojici podle bodů označovaly směr cesty. Trasa začala tam, kde voda svou silou pomáhá vyrobit surovinu, ze které se peče chléb. A tak to šlo dál a dál:

• Zpovzdálí na nás hledí místo utrpení, bolesti, zdraví.
• Po naší pravici jsou zbytky historie, které chránily naše město.
• Nad našimi hlavami se do výše vzpíná hrdá chlouba a dominanta Loun.
• Místo, kde bystré oči hlídaly naše hranice.
• Místo, kde se svět vodí za nitky.
• Vodní tok, kde ocelový oř přetíná řeku.
• Cesta lemovaná zeleným zlatem, nás dovedla konečně k cíli.

 

Blížila se bouřka a déšť. Přicházeli jsme kaštanovou alejí a najednou se vynořila postava majitele usedlosti, kterým je pan Zdeněk Bačkora. Poskytl nám občerstvení a azyl před deštěm. Osvěžili jsme se lahodnou švestkovou limomádou, pamlsky a svačinou. Mezitím vysvitlo slunce a my se skákáním přes kaluže vraceli zpět do klubovny.

Ještě nás čekají další zajímavá dobrodružství na stezkách v Hrobčicích a na Peruci. Budeme se těšit. Touto cestou, děkujeme panu Bačkorovi za poskytnutou pomoc. Jako bonus nám přidal milý úsměv a vlídné slovo.

 

Věra Drápalová a Iva Dobrotová

foto Věra Drápalová