Pohádka

Kouzelné údolí

V horách kdesi na severu bylo mezi kopci schované údolí. Uprostřed stála malá chaloupka s doškovou střechou a dvěma okénky plnými rozkvetlých muškátů a pod nimi přes kameny poskakoval proud potoka. Nebylo to obyčejné údolí, i když tak za dne vypadalo. Ale jen co zapadlo sluníčko, začaly se dít zvláštní věci. Kdo se podíval do tmy, zdálo se mu, že má mžitky před očima. Kolem chaloupky se totiž pohybovaly malé i velké podivuhodné postavy.

Měly velké blyštivé oči, ze kterých sálala neznámá energie. Když jste se k nim chtěli přiblížit, okamžitě zmizely a vynořily se někde jinde. Ale nebyly tam samy. Kolem nich běhala i zvláštní zvířata.                          

                                                                                                 (Petra P.)

Byli to malí skřítci a byla tam veverka.

                                                (Martina D.)

Skřítci byli kouzelní. I přes to, že se lidí nejprve báli. Nakonec se s nimi spřátelili. Lidé na ně byli hodní, a tak jim skřítci začali plnit přání.

                                                                                          (Sonja)

Jedna holčička si vysnila pejska. Skřítek s jejím přáním souhlasil a vyčaroval ho. Šťastná holčička s pejskem odešla. Její štěstí však netrvalo dlouho. V lese potkala zlou čarodějnici.

                                                                                          (Domča)

Čarodějnice zmenšila zemi tak, že se vešla do krabičky od sirek a tu krabičku vhodila do černé díry a ta naši zemi zničila.

                                                                                           (Matěj. O.)

Protože však byli skřítci kouzelní, pronesli čarovnou formuli a celé údolí přenesli do pohádkové země Kamaly. Všichni byli zachráněni.

                                                                                            (Zuzka, Č.)